Po poledni 19. dubna nalezl procházející se pár na trávníku na Černém mostě v Praze pohozené tříměsíční lidské embryo. Nález mrtvého plodu ohlásil policii, načež kriminalisté vyhlásili pátrání po jeho matce. V té záplavě zpráv, jež na nás internetové servery denně chrlí, si význam této události asi málokdo uvědomí. Nespočívá však v tom, co bylo nalezeno, nýbrž v tom, jak na tento nález reagovali policisté.
Embrya tohoto věku končí smrtí poměrně často. A nikoli takto pokoutně, ale za přímé asistence lékařů, kteří když zrovna neničí vzniklý lidský život, pomáhají jinému na svět. Tuto praxi hájit jen za toho předpokladu, že ten, kdo umírá, není člověk, bezbranná lidská bytost, existenčně závislá na vůli svých rodičů a těle své matky, ale pouhou tkání těla ženy. Je-li tomu tak, pak je jeho likvidace analogická odstranění nádoru. Pokud je však samostatnou lidskou bytostí, jehož potence čekají jen na své plné uskutečnění (ostatně tak je tomu s člověkem po celou dobu jeho života), pak je zmaření jeho života vraždou. Tertium non datur. Platí-li první možnost, pak je chování policie na Praze 9 absurdní. Nalezené embryo mělo skončit v popelnici, kde ostatně končí i plody, jejichž život končí v důsledku kyret či injekčních stříkaček. Místo toho policie hledá matku embrya. Z toho přirozeně vyplývá, že embryo není částí těla ženy, jak nám tvrdí zarputilé feministky a další post-osobnosti potratového průmyslu. Dokonce i příslušníci tradičně vysmívané policie vědí, že se jedná o samostatný subjekt, a to lidský, neboť není známo, že by se komukoli, dokonce ani propotratovým aktivistkám, místo dítěte narodilo třeba takové tele.
A kdo je na tom duševně lépe než tele, měl by mít i tu schopnost se v tomto problému intelektuálně i mravně zorientovat. Vhodnou pomůckou k důkladnému promýšlení otázky hodnoty lidského života je i nedávno vydaná kniha Embryo – Obrana lidského života. Vřele doporučuji.
