Kdyby si snad někdo myslel, že zásadním tématem české politiky jsou vládní krize či rozpočet na příští rok, měl by si občas přečíst Lidové noviny. Zjistil by, že snad ještě větší problém představuje působení Ladislava Bátory na ministerstvu školství. Skoro každý článek na toto téma si koleduje o kritickou reakci, ale zpravidla nad tím mávnu rukou a věnuji se něčemu užitečnějšímu. Stejně bych byl podezírán z předpojatosti, vždyť s Ladislavem Bátorou mne pojí nejen společný občanský vzdor proti sociálnímu inženýrství, ale i přátelství. Po přečtení článku Petra Kamberského je však s mojí trpělivostí konec. Ostatně to se má člověk zastávat jenom svých nepřátel? Již název článku - Bátorův mozek, Bátorův domek - je exemplárním příkladem novinářského hyenismu. Autorovi ovšem děkuji, že po šesti set padesáté sedmé připomněl, že Bátora kandidoval za extrémistickou Národní stranu. Ono totiž hrozilo, že na to i pravidelný čtenář LN zapomene a začne se zajímat o to, jaké má Bátora názory či jaké jsou výsledky jeho práce na MŠMT. Čím dál tím trapnější repetice s extremismem už ale nezabírá a tak je zapotřebí najít nějaký jiný prohřešek, který by Bátoru jednou provždy diskvalifikoval. Má jím být fotografie, na níž Bátora nese heslo „Intelektuálové, jděte už do hajzlu“. Stalo se tak nikoli v hospodě či na blogu, jak naznačuje Kamberský, ale na happeningu odpůrců Václava Klause před Pražským hradem v roce 2009. Mnozí signatáři manifestu D.O.S.T. přišli Václava Klause podpořit a to s použitím podobných prostředků, jaké používali svolavatelé akce. Kamberský by se asi více zapotil, kdyby měl psát komentář na jiný transparent nesený Ladislavem Bátorou - Dazangal: hetý sach 2011! (Oruma?) - neboť s tím prvním, jak je vzdělaným lidem zřejmé, bezprostředně souvisí. Je možná nad síly Kamberského pochopit, že mezi vzdělancem a intelektuálem je podstatný rozdíl. Číst ale umí, tak zvládne přelouskat i chronicky známou knihu „Intelektuálové“ od Paula Johnsona a třeba se mu rozsvítí. Nebo se snad Kamberský pohoršuje nad tím „hajzlem“? Když tak hovoří ministerský šlechtic, považují to intelektuálové za roztomilé. Tak by to neměli upírat ani lidu, a dokonce ani vzdělancům.

Zatímco jsem ochoten Kamberskému jeho terminologickou dezorientaci odpustit, za druhou část svého článku si zasluhuje, mírně řečeno, důrazné pokárání. Píše: „kritici od samého počátku varovali: hlavním důvodem, proč Bátora nastupuje, jsou lukrativní budovy ve správě ministerstva“. Nemohu vyloučit, že mi v té účelově vyvolané záplavě článků, psaných jak přes kopírák, některý unikl, ale ani v jednom z těch, jež jsem četl, se tato výhrada ke jmenování Bátory poradcem ministra Dobeše neobjevila. Zmiňována je až nyní, a opět účelově. A tím účelem není nic jiného, než vyvolat jinak ničím nepodložené zdání, že Bátora chystá nějakou majetkovou lumpárnu.  Z čeho tak Kamberský usuzuje, se ovšem čtenář nedozví. A ani nemůže, protože kde nic není, ani Kamberský nebere. Prostě když už se nedaří Bátoru odstřelit na základě jeho minulosti a přítomnosti, jsou činěny pokusy zpochybnit jeho činy budoucí. Nemám nic proti tomu, aby se dohlíželo na transparentnost prodeje státem vlastněných budov. Důrazně však protestuji proti tomu, aby ještě před tím, než k němu dojde, byl kdokoli cejchován jako podvodník. Vím, že je třeba Bátoru zničit a svým způsobem jeho ideové odpůrce chápu. Měli by však pochopit, navzdory svému intelektualismu, že účel prostředky nesvětí.

P.S. Článek byl psán pro Lidové noviny, redakce se jej rozhodla nezveřejnit.